Reprezentační soustředění


16.3.2020


Začátek sezóny 2020 se pomalu blíží, první velké turnaje jsou za rohem, a proto také nastal čas se sejít spolu s reprezentačním týmem a probrat plány, strategie a trochu rozvinout své obzory. Zároveň bylo také cílem se lépe poznat a trochu posílit týmového ducha.

Reprezentační soustředění se konalo od pátku 6. do neděle 8. března. Jako základna byl zvolen penzion Kaspec v Uničově. V penzionu jsme se stravovali, nocovali a probíhaly zde hlavně přednášky a teoretická část přípravy.

Hned v pátek po večeři a přivítání se konala první přednáška. Petr Tanka nám představil vizi a cíle ČADG a také nám přiblížil informace týkající se Mistrovství Evropy, které se tento rok bude konat u nás na Konopišti. 

Po Peťově přednášce si slovo převzala Eva Bínová, která se nám snažila předat základy fyzioterapie. Ta patří mezi její vášně a zároveň se jí profesně věnuje. Představila nám některé vrcholové sportovce, se kterými pracuje. Cvičí s nimi a pomáhá jim zbavit se zranění nebo zlepšit deformace těla způsobené sportem. 

V sobotu po snídani jsme probrali věci týkající se regenerace a výživy a poté jsme se přesunuli do tělocvičny, kde si nás zase vzala do parády Evča. Upřímně jsem si vždy myslela, že když někdo řekne, že jde cvičit, tak dělá kliky, dřepy, lehy sedy, panáky atd. Překvapilo mě ale, že nic z toho jsme vůbec nedělali. 

Evča nám představila pro mě úplně nový styl cvičení, který se nazývá dynamická neuromuskulární stabilizace (zkráceně DNS). Zavzpomínali jsme si na polohy, které jsme dělali například jako tříměsíční nebo šestiměsíční miminka a zjistili, že většině z nás dělá velký problém se do těchto pozic vůbec dostat. Za vinu tomu měly hlavně naše zkrácené svaly a málo zpevněná břicha. Z těchto pozic jsme se přesunuli například do pozice medvěda a dělali jsme taky různé rotace. Dělali jsme jich tolik, že jakmile jsem potom jenom zaslechla slovo rotace, hned jsem se dala do pozoru. Naše kyčle při nich dostaly pěkně zabrat. U spousty z nás šlo také poznat, že děláme pouze jednostranné sporty, jako je například právě discgolf, badminton, squash, tenis, … Potvrdilo se nám, že bychom se měli více věnovat i jiným sportům jako je plavání, běh nebo jízda na kole. To totiž pomáhá aspoň v určité míře proti jisté deformaci, kterou nám jednostranné sporty přináší. Ale nebudu tvrdit, že pohled na tělo, kdy má člověk jednu ruku jako Hulk a druhou jako tyčku, není zajímavý.  

Dělali jsme ještě spoustu jiných cviků, u kterých jsme se skvěle protáhli a často se taky pěkně klepali. A i když se nejednalo o žádné skákání ani zdlouhavé série cviků, hodně jsme se u toho zapotili a další den to taky bylo znát. U některých z nás se dostavila jistá bolest svalů.

Po obědě a odpoledním klidu jsme se přesunuli na hřiště, kde jsme se rozdělili do skupinek a hodinu trénovali backhand, forehand a puttování. Snažili jsme se si u toho hlavně radit a ladit své techniky. Poté se konal jednokolový turnaj, ve kterém zvítězil Kuba Semerád se skore -11. Hned za ním o jeden hod skončil Michael Rádl. 

V sobotu večer nás navštívil Lukáš Mráček, který se zabývá bojovým sportem jiu-jitsu. I přes to, že tvrdil, že se jedná o bezkontaktní sport, po vyslechnutí si toho, co jiu-jitsu obnáší, tomu nikdo z nás nevěřil. Lukáš nám povídal o tom, jak na sebe různě skáčou a mohou si u toho i přetrhnout vazy. Také nám vyprávěl o škole, kterou studuje (Ochranu obyvatelstva na UPOL, FTK). Díky ní měl možnost nějakou dobu studovat v Japonsku, kde se učil například bojové sporty. Lukáš tvrdil, že kvůli jiu-jitsu měl již zraněné skoro všechny části těla a začal se díky tomu víc protahovat a regenerovat. Jenom je trochu dost škoda, že s tím začal až poté, co nastal s jeho tělem problém. Byl příklad sportovce, které nám Evča ukazovala na své přednášce v pátek. 

V neděli po snídani jsme si sdělili dojmy, které v nás diskuze s Lukášem zanechala a přesunuli jsme se zase do tělocvičny, kde nám Evča dala do těla ještě víc než v sobotu. 

 

Co mi vlastně tohle soustředění dalo? Měla jsem možnost nahlédnout pod pokličku fyzioterapii, zjistila jsem, že je velmi důležité se u cvičení zaměřit na vnímání vlastního těla. Pokud chceme být lepší v discgolfu, měli bychom mít pestrý trénink. 

U cvičení je žádoucí se zaměřit na rychlost svého dechu a naučit se ho vnímat. Tím, že jsme si ukazovali, jak se dýchá do břicha a u každého cviku jsme se snažili procítit protahovanou část, jsme objevili svaly, o kterých jsme doposud ani neměli tušení. 

Co jsem se dále naučila je to, že pokud máme nějaký  byť i méně závažný problém, měli bychom ho řešit co nejdříve. Prokrastinací se totiž z maličkosti může vyvinout problém s velkým P. Když pociťujeme nějakou bolest, neměli bychom si říkat, že to časem přejde, měli bychom začít jednat. 

Toto soustředění nebylo jenom o discgolfu, navíc jsme se během něj věnovali tématu životosprávy. Dopřávat svému tělu kvalitní stravu je také jedním z kroků k cestě za úspěchem ve sportu. 

Za sebe a celý repre tým bych chtěla poděkovat ČADG, že nám umožnila se sejít a zase se trochu rozvinout v našem oblíbeném discgolfu. A hlavně velké díky Evičce Bínové, která se nám celý víkend věnovala, snažila se nám co nejvíce předat a udělat z nás dobré sportovce. A taky polokapitánovi Frantovi Trenzovi, který pomáhal s organizací soustředění. Děkujeme. Moc si toho vážíme. 

 
Napsala Eliška Bártková